In Love - 1.Kapitola

6. června 2011 v 19:08 | Delena |  In love
Povídka vypráví o patnáctileté dívce Wendy, která se hlásí na střední školu. Při přijímacích zkouškách se seznámí s Royem a hned se spolu začnou bavit, ale najdou si cestu k sobě nebo zůstanou jen přátelé?
Pozn. autora: Tahle povídka mě moc nebaví a píšu jí jen proto, že mě ForFace donutila. Mnohem radši píšu Together Forever, kterou najdete v menu nebo na mém blogu- upirideniky-damon.blog.cz .Zanechte prosím komentář. Beru chválu i kritiku. :-)


1.Kapitola

Wendy stála na autobusové zastávce a div si samou nervozitou nekousala nehty. Nejen že byla nervózní z přijímacích zkoušek, které ji za hodinu čekaly, ale ještě k tomu ji byla zima. Krátká ryflová sukně, bílé letní tričko a plážové žabky jí moc nezahřáli.
Ještě tak někdy budu věřit počasí.Prý 20-22 °C. Pomyslela si Betty a radši si vyndala zrcátko, aby si udělala make-up, který ráno nestihla, protože zaspala.
Bronzovýma stínama natřela oční víčka. Tuhle barvu měla nejradši, protože se perfektně hodila k její opálené pokožce. Černou tužkou na oči si namalovala horní a dolní linky, ale zbytečně to nepřeháněla. Nepotřebovala, aby se jí roztekly, jako když byla s Clarou venku. Bílou stranou řasenky řasy prodloužila a černou stranu použila na zvýraznění jejích světlých řas. Ještě si rychle přepudrovala čelo a uklidila si malovátka, protože už přijížděl autobus. Zrcátko si chtěla uklidit do kapsy, aby ho nemusela lovit v tašce, když si bude chtít překontrolovat líčení. Wendy začala pospíchat, protože autobus už zastavoval a spolu s ní tam stáli už jen dva lidé.
Wendy najednou uslyší cinkání rozbíjejícího se skla a holka, co zrovna nastupovala se na ní otočí. Wendy při tom spěchu totiž vypadlo zrcátko a rozbilo se na malinkaté kousíčky.
"Do háje!" Řekla Wendy, ale protože už na ní řidič autobusu troubil, aby konečně nastoupila, nechala rozbité zrcátko tam, kde je a nastoupila si. Peníze jí pořád propádávali. Když ani na popátý je automat nevzal, řidič jí peníze vyměnil. Vzala si lístek a šla si sednout. Autobus byl pomalu prázdný, tak si Wendy sedla k okýnku a tašku si položila na sedadlo vedle sebe.
Autobus se rozjel a Wendy sledovala, jak se zašedlé domy města postupně mění v útulné rodinné domky a ty v rozkvetlé louky s barevnýma květinama, zelenou trávou, motýlama a včelama. Po chvíli byla louka nahrazená tmavým jehličnatým lesem. Jen občas se mezi smrky, borovicemi a jedlemi objevil listnatý strom.
Po deseti minutách začal les opět řídnout, až nakonec úplně zmizel a nahradily ho panelové domy. Když autobus přijížděl k autobusové zastávce, tak si Wendy všimla, že tam čeká dost lidí. Nehodlala se s nikým hádat, tak sundala tašku z vedlejšího sedadla a dala si ji pod nohy. Nakonec byla ráda, že to udělala, protože se vedle ní posadil moc pěkný kluk a mile se na ní usmál.
"Ahoj, já jsem Roy."
"Ahoj, já se jmenuju Wendy."
Než si ale stihl říct něco dalšího, musel Roy pustit sednou nějakou starou paní.
Tak to byl kus. Doufám, že ho ještě někdy uvidím. Pomyslela si Wendy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama